Nevědomé učení dětí - vedení k samostatnosti

Od raného věku mají děti jednu neskonalou výhodu, veškeré informace do sebe absorbují rychlostí blesku a ani se nemusí trápit biflováním. Naučte děti co nejvíce, využijte této ideální doby. Pro každého rodiče je úleva, když za dítě nemusí vše dělat, a dítě mu pomáhá. Od nejmenších dětí, že se samo nají, později, že si umí umýt ruce, oblékne se apod.. To samozřejmě není samo o sobě. Ano, dítě se učí rychle, ale jen za předpokladu, že jej necháme, že mu budeme věřit a budeme podporovat.

Jak jinak se dítě může naučit například nosit skleničku s vodou, pokud mu to nedovolíme, jak jinak si dítě uvědomí, aby si dávalo pozor, protože když vodu rozlije, voda se sama neutře. S oblékáním je to podobné, naučit se to však vyžaduje více trpělivosti a tedy i více času. A můžeme pokračovat ve všech možných činnostech sebeobsluhy a hygieny.
    
Další podstatný bod je vytváření správných etických návyků, vedení k samostatnosti, k srozumitelné komunikaci.

 

Už od nemluvňat je potřeba na děti mluvit. Pokud miminku/batoleti popisujete činnosti, které s ním děláte, je pravděpodobné, že začne mluvit dřív, než pokud byste tyto činnosti dělali potichu. A i když nebude zatím mluvit, určitě vám bude dobře rozumět. Různými náznaky a ukazováním dítěti přiblížíme, co vlastně po něm chceme, když například naznačíme gesty slovíčko „Prosím.“ nebo že si má umýt ruce. Pomocí příkladů děti učíme pozdravit, poděkovat a poprosit, i když jen ukazují a zatím nemluví. U předškolních dětí je důležité k názorné ukázce i vysvětlení proč a kdy se co dělá nebo nedělá a jak to lze udělat jinak. Tyto děti již potřebují pochopit smysl našeho počínání.
      
Nechte tyto malé osobnosti rozhodovat. Tím není myšleno, aby si dělaly, co chtějí a kdy chtějí. Jedná se spíše o menší, neškodné rozhodování. Vede to k zodpovědnosti a dítě se cítí důležitě, posiluje si zdravé sebevědomí. Pro vysvětlení, ráno vybereme dítěti třeba dvě trička a necháme ho rozhodnou, které si chce vzít nebo jakou barvičku chce použít na malování, apod..

Pokud jsou děti ve věku, kdy vyhledávají společnost jiných dětí, sociálně se zapojují, i v tomto směru můžeme děti učit, jak se mají chovat ve společnosti. Klasické je učit pozdrav, rozloučení, poděkování, ale co bych chtěla vyzdvihnout je i to, aby se děti uměli mezi sebou domluvit a věděli, jak řešit určité situace. Na příklad, klasické braní hraček.

„Davídku, teď tu hračku má Anička, tak se s ní zkus domluvit, zda si ji za chvilku můžeš půjčit zase Ty a chvilku si s ní pohrát.“. Poraďte dětem, ale nechte je řešit jejich „problémy“ samotně. Samozřejmě za předpokladu, že jsou ve věku schopné komunikace.

Podstatnou součástí výchovy je to, aby rodiče šli vzorem svým dětem. Děti okoukávají dospělé, co dělají, jak gestikulují, jaké mají zvyky, ať dobré, tak bohužel častěji ty špatné. Pokud budeme dítěti říkat, ať si například před a po jídle umyje ruce a u nás tuto činnost neuvidí, stěžujeme dítěti i sobě možnost, aby se to dítě naučilo.


Samozřejmě tu jsou pravidla, co děti nesmí a dospělí ano, zde nastává fáze vysvětlování, proč to oni nesmí a dospělí můžou. Jestliže se dítě pohybuje v kolektivu ať doma nebo ve školce a potkává další děti, má je také za vzor a leckdy se od nich mnohé naučí, zvláště od starších. Pokud je dítě starší a je ve společnosti mladších naopak se rádo o menší stará, pomáhá jim a získává sebevědomí a podporuje svou důležitost pro kolektiv.

K zodpovědnosti můžete vést dítě i tak, že mu dovolíte dělat chyby. Musí si však uvědomovat, že ponese následky těchto chyb a bude je muset napravit. Je to metoda podstatně náročnější, vyžaduje váš čas, důslednost, ale i sílu vydržet, že vaše milované dítě zažije zklamání. Když dítě udělá chybu, stejně jako většina dospělých, si z toho bere ponaučení a příště si dá pozor. Když si v zimě odmítá obléci rukavice, určitě ho to do budoucnosti nepoznamená, že mu je nebudete nutit, ale příště si je rádo oblékne, protože samo pozná, proč to má dělat.

Děti potřebují určitý denní řád a pravidla, na které se upínají. My dospělí víme, že je osm hodin večer a dítě má jít spát. Dítě to vnímá tak, že je po večeři a mělo by jít spát.  Pokud ho však neuložíte ke spaní, bude zmatené a nervózní a najednou nebude vědět, co se děje. Toto platí spíše pro menší děti, starším už se to dá lépe vysvětlit, ale nezapomínejme, že nastavený režim, náš přístup, naše příklady a vše další, učí naše děti, „jak na život“.  Dodržováním řádu a dobrých zvyků a také dospělácké důslednosti si dítě vzpomene k určité situaci, co se má obvykle udělat.  

Samostatnou kapitolou ve výchově dětí je výuka cizích jazyků. Pokud chcete dítě učit cizí jazyk, určitě uděláte nejlépe, když začnete rovnou od batolete. I takto malé děti se rychle učí a velmi pozorně naslouchají. Ideálním způsobem je, že se domluvíte, který rodič na dítě bude mluvit česky a který cizím jazykem, který preferujete. Pokud tyto možnosti nemáte, zapojte dítě do jeslí či školky, kde mají anglicky mluvící učitele.

Uvědomme si, že dítě nemá schopnosti dle tabulek a knížek, není stejně vyspělé dítě jako to druhé, i když mají stejný datum narození. Každý malý člověk je jedinečný, a proto k němu i tak musíme přistupovat. Tyto postřehy nejsou univerzální rady, které platí na každého.  Ale je důležité mít trpělivost a být důsledný! Pak už je jen otázkou času, kdy dítě začne věci zvládat samostatně. A divili byste se, že to co doma jde, nebo spíše nejde, horko-těžko, ve školce dělá dítě automaticky a dokonce se to snaží učit ostatní. Naše investice do učení dítěte, je taková potvůrka. Hodně nás stojí a často ani nejsme ti, kdo první okusí, že jsme to dítěti pomohli zvládnout. Děti se prostě v nepřítomnosti rodičů chovají většinou jinak, rodiče by řekli, že lépe.


        Toto jsou jen malé náhledy a zkušenosti nabyté při nádherné práci v dětském světě – v jeslích a školce, ve kterých jsem měla možnost pracovat.

Tento přístup převážně pramení z výchovné metodiky Marie Montessori, která prohlásila „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ a také je známá heslem „Ruka nástrojem ducha“. Tím je myšleno, že nejlepší forma učení je učení prožitkem s možností vyzkoušet si různé činnosti na vlastní „pěst“.

        Abych dále mohla rozvíjet děti předškolního věku v tomto duchu a nejen v oblasti samostatnosti, založila jsem jesle a školku Minísek, kde se zkušeným týmem a s láskou k dětem pomáháme utvářet osobnosti od miminek do předškoláků.:)
Člověk se učí po celý život, v předškolním věku to jde skoro samo :o)

Zuzana Borovková
zakladatelka jeslí a školky Minísek
Praha 4 - Libuš

Navštivte náš profil na iskolky.cz: Minísek jesle a školka

 

Hledání

Klíčová slova:
Typ účtu:
Kraj:
Okres:
Město:
Detaily:

Napsali o nás

marianne

logo-hn-byznys

 

 

Videa včech uživatelů

Všechna videa